Novinky

Proč (ne)hrát golf s obchodními partnery, Jan Brázda, Hospodářské noviny 16.5.2011

Před pár týdny byla v médiích po krátký čas propírána kauza společného golfového výletu politiků a podnikatelů do Dubaje. Tento výjezd sice provázela řada nestandardních zajímavostí, například přenášení hotovosti v řádu statisíců korun v igelitové tašce, ale spiklenecké teorie o domlouvání pokoutních obchodů podnikatelů s politiky bych v tomto případě určitě nevytvářel. Golf je totiž opravdu sport, a pokud ho chcete hrát dobře, musíte se soustředit pět hodin na svoji hru a na nic jiného. K jednání o obchodech, těch čistých i těch méně čistých, se tedy daleko více hodí restaurace nebo kavárna a není potřeba kvůli nim odjíždět tisíce kilometrů daleko.
Hrát golf na dobré úrovni rozhodně není snadné. Mnoho lidí, kteří byli zvyklí si své „úspěchy“ kupovat, na golfu brzy pohořelo. Je totiž velký rozdíl mezi tím, koupit si drahý vůz nebo poznávací značku auta se samými jedničkami a tím, naučit se hrát celé golfové hřiště pod 100 úderů a nebýt na hřišti terčem vtipů či objektem soucitu spoluhráčů. Samozřejmě najdete na našich hřištích stále celou řadu snobů, kteří se potřebují předvádět, ale jejich podíl postupně klesá na úkor mladé generace sportujících manažerů. Golf začíná stále více plnit roli, kterou počátkem devadesátých let hrál v českém rekreačním sportu tenis. Do švédského modelu, kde hraje golf více než pět procent celkové populace, nám ještě hodně schází, ale rozhodně se již nedá golf pokládat za sport jen těch nejbohatších Čechů.
Jak jsem již předeslal, přímo na golfu sice žádný obchod neuděláte, ovšem výborně se hodí k tomu, abyste během hry velmi dobře poznali člověka, se kterým hrajete. Hraji golf téměř dvacet let a stalo se mi mnohokrát, že mne někteří spoluhráči svým přístupem a svým chováním velmi zklamali a naopak někteří jiní příjemně překvapili. Na hřišti brzy poznáte, jak je váš spoluhráč schopen řešit krizové situace, jak se umí ovládat a jak umí dodržovat pravidla. Pět hodin se téměř nikdo nedokáže přetvařovat, hlavně, když se mu či jí hra nedaří. Chování na golfu je totiž zrcadlem toho, jak se lidé chovají v běžném životě, tedy i v rámci obchodních vztahů. Pokud přistihnete spoluhráče, jak si upraví polohu míče, když si myslí, že ho nikdo nevidí, nebo když si ubere jednu nebo dvě rány ze svého součtu úderů na jamce při hlášení výsledku, je potřeba si uvědomit, že s tímto člověkem nelze dělat obchody založené jen na podání ruky. A pokud vidíte vrcholného manažera, jak po své neúspěšné ráně rozrušeně vrhá hůl do dáli těsně kolem hlav svých spoluhráčů, rozhodně ho nebudete doporučovat do pracovní pozice vyžadující sebekontrolu a ohleduplnost. Pokud se tedy nechcete dočkat zklamání, s určitými obchodními partnery na golf nechoďte. Naštěstí většina hráčů pravidla ctí a je schopna vyzařovat pozitivní energii, i když se jim úplně nedaří. A to jsou lidé, na kterých můžete ve svých firmách či v obchodních vztazích stavět.
Díky aktivitě české golfové federace je velmi jednoduché na internetu zjistit, jakou výkonnost jednotlivý hráč má, kterých turnajů se účastní a s jakými úspěchy. Golfová pověra říká, že úroveň hráče (tzv. handicap) se rovná počtu pracovních dnů, strávených měsíčně v kanceláři. Je velmi úsměvné vidět ve výsledcích turnajů, hraných v pracovních dnech, určitou skupinu manažerů a ředitelů, kteří jsou zřejmě tak produktivní, že jim stačí trávit v práci jen dva až tři dny v týdnu. Anebo na těch obchodech uskutečněných na golfovém hřišti skutečně něco je?
P.S. Autor tohoto článku má handicap 16,4 a jako soukromý podnikatel by si mohl dovolit na golfovém hřišti pár všedních dnů v měsíci strávit – kdyby ovšem nepodnikal…