Novinky

Úroveň českých patnáctiletých žáků trvale a nebezpečně klesá, Jan Brázda, Hospodářské noviny 1.3.2011

Určitě se vám také stalo, že vám kolegové či zákazníci poslali zprávu, která obsahovala mluvnické obraty aby jsme, kdyby jste, aby jsi apod. Možná jste také zažili situaci, kdy vám číšník u stolu počítal na kalkulačce, kolik je 4x25 nebo 6x10. A nedávno si jeden můj kolega při debatě o výsledcích firmy začal otevírat program Excel, aby s jeho pomocí spočítal, kolik je 13x12. Jelikož podobných zážitků neustále přibývá, začínám mít stále více pocit, že náš národ poněkud hloupne a že Češi budou mít brzy problém držet krok nejen s Číňany či s Indy, ale třeba i s Poláky a se Slovinci. Takzvaná znalostní ekonomika totiž bude klást na nastupující generaci daleko větší nároky, než tomu bylo doposud, a já se obávám, aby se mladí Češi neocitli brzy na vedlejší koleji.
Nedávno byly uveřejněny výsledky průzkumu OECD, který se pod zkratkou PISA (Programme for International Student Assessment) uskutečňuje v 65 zemích světa každé tři roky. Tento průzkum ukazuje, jak se jednotlivé země (tedy jejich patnáctiletí studenti) vyvíjejí ve vztahu k ostatním zemím v oblasti porozumění čtenému textu, matematických schopnostech, znalostech přírodních věd apod. A tyto výsledky dopadly pro nás nyní velmi nelichotivě. Podle výsledků za rok 2009, které byly uveřejněny v prosinci 2010, se Česko totiž zhoršilo nejrychleji ze všech zemí OECD.
Úrovní čtenářské gramotnosti (tedy spíše kritického posuzování a hodnocení textu) patříme do naprostého podprůměru, v matematice a přírodních vědách do průměru. V matematice si ovšem Češi pohoršili oproti minulému testování o plných 22 procent, tedy nejvíce ze všech zúčastněných zemí. A čeští žáci jsou snad na prvním místě v tom, jak matematiku nesnášejí, což je možná úplně nejhorší informace ze všech, které jsme z tohoto průzkumu dostali. Pro současnou nezbytnost celoživotního učení je totiž úplně vražedné, pokud žáky od vzdělávání odradíme již v době, kdy chodí do školy. Děti stále více žijí v audiovizuální, a ne alfabetické kultuře, a jejich schopnost rozumět složitějšímu textu už dlouhá léta klesá. Proč ale tato schopnost musí klesat u nás rychleji než jinde, je mi záhadou.
Důvodů, které k těmto výsledkům vedou, je celá řada a jejich rozbor zcela jistě přesahuje možnosti a délku tohoto textu. Pokud se ovšem nezmění přístup všech, kteří do vzdělávacího procesu českých žáků a studentů zasahují (a tím mám na mysli rovnocenně jak vzdělávací instituce a učitele, tak i rodiče), budeme se za dvacet nebo třicet let velmi divit, že zaostáváme ve všech oborech lidské činnosti a že nás a naše firmy řídí ve většině případů cizinci.
Uvedu příklad z praxe, pro potřeby tohoto článku trochu zjednodušený. Spolupracujeme s jednou globální společností na projektech vyhledávání kandidátů do vrcholných manažerských funkcí. A tato firma se rozhodla, že bude do svých řad přijímat jen hodně chytré jedince. Vytvořili si celkem jednoduchý systém testů (používaných jednotně po celém světě), které jsou schopny ohodnotit to, jak dokáže kandidát rychle rozumět textu a vyhodnocovat na jeho základě dané informace, jak rychle a správně dokáže rozumět numerickým a verbálním úlohám apod. Vzhledem k tomu, že toto síto je nelítostné a uspěje zhruba jen jeden z deseti testovaných, byli jsme z počátku k tomuto procesu trochu skeptičtí. Ale když nyní po roce spolupráce vidím úroveň kandidátů do firmy přijatých, je mi jasný důvod, proč k tomu společnost přistoupila. Pokud si firma dokáže tyto lidi udržet, vytváří si obrovský vnitřní potenciál pro inovace, kreativitu a tedy i pro boj s konkurencí.
Mám ovšem velkou obavu, že podobným sítem bude procházet stále méně Čechů.

Jan Brázda, Hospodářské noviny, 1.3.2011